O mně

Můj příběh a motivace ke změně

„Probuďte lásku k životu skrze svoje tělo.“

Když se narodíme, přicházíme na svět jako čisté duše – nepopsaný list papíru.

Netušíme, co nás asi tak v životě čeká a každý jsme naprosto jedinečný. Všichni bychom si zasloužili láskyplné přijetí, laskavou péči, bezpečné a zdravé prostředí pro náš přirozený vývoj. Potřebujeme cítit důvěru a lásku.

A pak následně každým dalším dnem získáváme nové a nové zkušenosti.

Některé zkušenosti jsou krásné, příjemné, povzbuzující, radostné, je nám při jejich nabývání dobře a můžeme se zdravě vyvíjet a přirozeným způsobem poznávat celý širý svět. Milujeme a jsme milováni. Můžeme být sami sebou, přirození, autentičtí, naše životní energie skrze nás proudí a my si užíváme spokojené bytí.

A některé zkušenosti jsou nepříjemné, bolavé, smutné, děsivé, není nám dobře a náš zdravý vývoj může být ohrožen. Někdy si s takovou zkušeností poradíme sami a bez následků a někdy v nás naopak zanechávají nedozírné následky a může nás to na celý život traumatizovat. Pak se ovšem v našem těle mohou tvořit obranné mechanismy, abychom přežili, musíme se přizpůsobit situaci, potlačit své emoce a být takoví, jaké si nás žádá okolí nebo jak si žádá situace a prostředí, ve kterém se zrovna nacházíme. Ztrácíme postupně sami sebe, aniž bychom si to leckdy uvědomovali. Naše životní energie začíná být blokovaná a těžko nacházíme smysl svého života.

Všechny zkušenosti zanechávají v našem těle otisky a mají vliv na náš vývoj, na naše vztahy, na naše zdraví fyzické i psychické, zkrátka na celý náš život a naše bytí.

Pokud těch negativních zkušeností máme příliš a mají velkou intenzitu, naše tělo ztrácí vitalitu, naše energie přestává proudit, naše zdraví je ohroženo, náš imunitní systém slábne, náš nervový systém je vyčerpán a náš život se může postupně rozpadat.

A podobně jsem to měla i já.

Moje dětství nebylo zrovna idylické. Byla jsem velmi citlivé a vnímavé dítě. Vím, že mě měli rodiče rádi, starali se o mě a mám i hezké vzpomínky, ale z mého pohledu se ve větší míře v rodině odehrávala různě závažná dramata. Jako dítě jsem tomu nerozuměla a vše se ve mně ukládalo. Navenek jsem se snažila být hodná, milá, zodpovědná, poslouchat a pomáhat v každé situaci. Uvnitř jsem však byla osamělá, smutná, bolavá, plná strachů a viny, cítila jsem se méněcenně, styděla jsem se. Chyběla mi pro mě bezpečná náruč, pocit bezpečí, pochopení, pozornost a láskyplné přijetí. Pořád jsem se snažila něco dokazovat, abych si zasloužila ocenění a lásku v takové míře, která pro mě byla důležitá. Když jsem to tak necítila, unikala jsem.

Věnovala jsem se sportu, dětem v různých kroužkách a sportovních oddílech, odjela jsem do zahraničí, po návratu jsem pracovala v úspěšné firmě, snažila jsem se udržovat rodinné vztahy a žít zodpovědný život. Vdala jsem se a založila svoji rodinu, kde se všechno začalo postupně odrážet.

Když jsem si sama začala uvědomovat, že se mi rozpadá to, čemu jsem dlouhá léta věřila, byla jsem zoufalá, ještě více uvnitř osamělá a cítila jsem se obrovsky nepochopená. Signály, které jsem vnímala, ale nechtěla jim věřit, už se nedaly více přehlížet a potlačovat.

Začala jsem hledat.

Hledala jsem cestu, kudy a jak jít dál… jak porozumět tomu, co se ve mně i kolem mě děje… Zkoušela jsem různé způsoby a alternativy, jak se dovnitř sebe podívat a jak se vypořádat s tím, co jsem tam nacházela… Jak si porozumět, pochopit se a poznat sama sebe… KDO JÁ OPRAVDU JSEM?

Čím více jsem se o sobě dozvídala, tím větší bolest jsem uvnitř cítila.

PROČ se to muselo stát?
PROČ se to muselo dít?
PROČ někdo nepomohl?
PROČ jsem neměla někoho, kdo by mi poskytl opravdový pocit důvěry a bezpečí?
PROČ mě to tolik bolí?

Byly chvíle, kdy se to nedalo vydržet… NEFUNGUJÍCÍ VZTAHY… obrovské migrény, obrovské bolesti zad, různé zdravotní problémy, úrazy, tělo se chvílemi nechtělo hýbat, nemohla jsem fungovat.
Ale měla jsem to štěstí, že jsem při svém hledání potkala několik skvělých učitelů, kteří mi pomohli, kteří mě viděli, kteří vnímali moji obrovskou hlubokou bolest a moji krásu a lásku zároveň. Pomohli mi jít do těla, potkat se s dávnými emočními zraněními, porozumět jim a některé propustit a některé přijmout. A hlavně převzít ODPOVĚDNOST ZA svůj život!

Stále jsem na cestě a stále hledám dál.

Ale už teď TA OBROVSKÁ ÚLEVA A PŘIJETÍ MI VRÁTILY LÁSKU K ŽIVOTU ve své přirozenosti a kráse.

To, co jsem se na své cestě naučila, chci mít možnost předávat dál.

Dnes už totiž chápu a přijímám, že i moji rodiče a prarodiče to neměli jednoduché a nesli si z dětství svá zranění a traumata. Potýkali se a potýkají se svojí bolestí i láskou každý svým způsobem.

Všechny moje zkušenosti, mi potvrzují, že čím dříve začneme vnímat sami sebe a čím dříve pomůžeme sobě i našim dětem vyznat se ve svých pocitech a emocích a podpoříme sebe i děti se naplno projevit, můžeme začít léčit naše dávná hluboká a traumatizující zranění, které si často nevědomě předáváme dál.

Jak říká Gabor Maté „Život nám posílá bolestivá znamení. Doufá, že nás probudí.“

„Pojďme se společně probouzet a emočním zraněním předcházet.“